Šindelová střešní krytina 1 – výroba a použití

Šindelové šaty a čepice sluší i poměrně velkým obytným budovám tam, kde v přirozeném prostředí dobře zapadnou do krajiny.

Do současné češtiny pojmenování této tradiční krytiny připutovalo od Germánů (die schindel), ovšem podle jazykozpytců je lze doložit jako odvozené z latinského slova scindula, což znamená štípat. 'Sindel u nás zdomácněl tak, že proti němčině změnil rod a dostal se i do úsloví (hubený jak šindel; mrzlo, až šindele praštěly). Než se naši předci naučili dělat pálené tašky, před slotou se schovávali výhradně pod břidlici či slámou, anebo si štípali šindele: dřeva na ně u nás bylo dost.

Na první pohled připomínají hotové šindele rovná či kónicky zkosená prkénka. Mají ovšem pero (břit) a drážku, takže do sebe dobře zapadají. Jsou lehké a voní. Ani připravené k expedici příliš poutavě nevypadají: jejich osobitost vynikne především na členité střeše.

Čarování se sekerou

Krása budoucí šindelové střechy začíná promyšleným štípáním správně vybraného špalku. A i když dnes už šindeláři pomáhá vcelku jednoduchá technika, musí dřevu rozumět a fortel mít v ruce. Z fotografií je zřejmé, že by to neměl být žádný houžvička.

Dřevo jako organický materiál lze dobře tvarovat, což svádí k domněnce, že šindelářem vlastně může být každý. Povědomí o výrobě asi bylo povšechné a základní opravy si dokázal udělat každý sedlák sám. Přesto se k výrobě šindelů brzy zruční řemeslníci začali specializovat. Jednotlivé prvky střechy se skládanou krytinou, tedy šindelem, se sesazují k sobě jako palubky a k laťování se přibíjejí dlouhými hřeby, zvanými – jak jinak – šindeláky. Na střechu používáme zpravidla dvě vrstvy, pokud je šindelem obložena i stěna, vystačíme s vrstvou jednou. A jaké dřevo se u nás k výrobě šindelů používá nejvíc? Většinou ho poskytne smrk, řidčeji jedle či modřín. To je dáno cenou, protože o kvalitě šindele do značné míry rozhoduje i obsah smůly ve dřevě: čím víc pryskyřice, tím šindel déle vydrží. Nejvíc ji má modřín, jen nepatrně horší jsou jedlové. Smrkové najdeme nejčastěji.

Střecha, která roste v lese

Povězme si něco víc o jednotlivých dnes na výrobu „lepších“ šindelů používaných dřevech: Modřín vyniká mezi jehličnany tvrdostí a pružností. Ten nejlepší pochází z horských pásem. Při výrobě je v kontaktu s atmosférickými vlivy eliminována netrvanlivá vnitřní běl. Červené a do hnědé přecházející jádro obsahuje mnoho živice. Tento materiál prověřila staletí. Dubový šindel velmi dobře vzdoruje vlhkosti, dřevokazným houbám a škůdcům. Pro trvanlivost a tvrdost vstoupil dub do legend a pověstí a už u našich předků se těšil velké úctě. Vyznačuje se tvrdým a silným jádrem – to je tmavohnědé a obklopené světlejší bělí, která se však také ze dřeva na šindele odstraňuje. Nově dubem kryté stavby však najdeme jen zřídkakde. Výjimečně se můžeme setkat i s šindeli z dřev cizokrajných. Tak červený cedr roste na západním pobřeží severní Ameriky. Dosahuje výšky až šedesáti metrů, dřevo má pevné a lehké. Obsahuje éterické oleje, které vydávají silnou aromatickou vůni. Jako nic v moudré přírodě není ani tato vůně samoúčelná, protože účinně odpuzuje dřevokazné houby. Cedr z Aljašky roste na tichomořském pobřeží severní Ameriky, především v Britské Kolumbii a v Kanadě. Strom dorůstá asi do pětadvaceti metrů a má velmi světlé dřevo. Tento materiál mimořádně dobře vzdoruje hnilobě. Proti ostatním dřevům jehličnanů je mnohem tvrdší. Opracovává se těžko, ale šindele z něj nepoškodí ani nejzběsilejší krupobití. Dřevo je to velmi světlé a po čase se jeho povrch pokryje zajímavým stříbřitošedým náletem.

V menší míře lze šindel použít třeba na zahrádce, kde ozvláštní drobné stavby. Přitlouká se na lepenkou krytá prkna.

Pepův tip

Nabízí vám někdo modřínové šindele? Dejte si pozor, aby se jednalo skutečně o náš evropský modřín! Šikovní obchodníci prodají všechno, ale použít na střechu sibiřský modřín budí oprávněné pochybnosti. Ten původně roste v kontinentálním klimatu a vypadá moc hezky, jeho dřevo však příliš nevydrží. Ani pokusy s pěstováním tohoto druhu jinde v Evropě nevedly k ničemu.

Příště se kromě jiného budeme zabývat i vlastní výrobou šindelů.

Související články

7  fotek

Technika gravírování je oblíbená i dnes

Ke starodávným řemeslům, která nevymřela a udržují se dodnes, patří gravírování. Vidět rytce při jeho činnosti je nezapomenutelný zážitek: ostrým nást ...

26.9.2009 | Karel Štech (text), autor a archiv autora (foto) | Stará řemesla a tradice

5  fotek

Jak funguje výtah?

Výtah je asi běžnou součástí našeho života. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak funguje výtah? Kde se vzal a co všechno vlastně lze nazvat výt ...

12.11.2018 | KONE (text a foto) | Stará řemesla a tradice

12  fotek

Jak pokládat šindele na zahradní domek, pergolu a garáž

Pokud plánujete postavit zahradní domek, garáž či pergolu, budete muset tyto drobné stavby něčím zastřešit. Pravděpodobně tou nejlepší a nejrychlej ...

13.9.2016 | IKO (text a foto) | Stará řemesla a tradice

11  fotek

Práce s lýkem

Může být něco tak prachobyčejného jako lýko výrazem státnosti? Nedivte se - může. Vždyť Přemyslovy střevíce, zhotovené z tohoto přírodního materiálu, ...

1.2.2010 | Jiří Jan (text a foto) | Stará řemesla a tradice

16  fotek

Šindelářství (2)

Připravili jsme pro vás druhou část povídání o šindelových střechách. Obecně se na vlastnostech dřeva podepisuje druh půdy, z níž strom rostl, klima a ...

2.6.2009 | Jiří Jan (text), Pavel Zeman (foto) | Stará řemesla a tradice

hlavní strana nahoru