Jednoho krásného slunečného dne jsme procházeli ulicí a do očí nám padly neuvěřitelné girlandy květů pnoucí se z oken rodinného domku. Nevěřícně jsem přistoupila k oknu a zblízka si prohlížela voňavou záplavu barev. Dokonce mi to nedalo a sáhla jsem si na listy, jestli mě zrak nešálí. Byly pravé. V tom z domu vyšla paní. Chvilku jsem zaváhala, ale nakonec jsem se osmělila a zeptala se. „Máte nejkrásnější truhlíky v ulici. Jak to děláte?“ Začala se smát. „To je moje tajemství.“
