Před pár lety mi bylo dvacet a nebyl problém vzít palici a klín, zaseknout do špalku a bušit do něj tak dlouho, až léta zapraskala, ozvalo se trhnutí přes celou zahradu a špalek byl na dva kusy. To byl ten lepší scénář. Ten horší, že dřevo bylo zkroucené a sukovité a celému mému bušení do jednoho a pak i do více uvízlých klínů se smálo. Pomohla pak jen motorová pila a pořádné naříznutí špalku. Na pořádnej špalek je síla jako bejk pořád zapotřebí, ale já už jí tolik nemám. Přenechal jsem to hydraulice. Kapitánem zůstávám já, protože ovládám tlačítka a páčky, ostatní za mě dokončí štípací klín, který je díky pořádné štípačce téměř k nezastavení.
20.08.2015 |
Pavel Zeman (text a foto) |
Zahradní nábytek