Fotografie na puvodni.ceskykutil.cz - stránka 2220

Pokud jde o popínavé rostliny, je v našich zeměpisných podmínkách výběr stálezelených prakticky zúžen na tři neopadavé druhy.

Může se zdát zbytečné pořizovat opěrnou konstrukci, když existují rostliny, které mohou růst bez ní, ale ne pro každý dům se tyto rostliny hodí.

Rostliny samopnoucí se přichytávají fasády pomocí úponků či destiček.

Při silném větru, náporových lijácích či chumelenicích je rozsáhlá rostlinná plocha vystavena velkému náporu, který musí vydržet buď opěrná konstrukce, nebo úponky a přísavné destičky rostlin.

Opěrnou konstrukci je třeba vždy řádně připevnit, u rostlin provádět pravidelnou kontrolu a řez, nenechat výhony vrůst pod střešní krytinu, do okapů apod.

Vistárie čínská má tak velkou sílu při nabývání hmoty, že dokáže bez problémů nadzvednout trám připevněný pouze hřebíky.

Většina rostlin se při růstu orientuje směrem ke světlu, ale celá řada popínavých rostlin vytváří výhony, které směřují pryč od světla.

Skupiny popínavých rostlin dělime na rostliny vzpěrné, rostliny ovíjivé, rostliny kořenující, rostliny úponkaté a rostliny přísavné.

Mají tenké větve, často se plazí po zemi a vytvářejí tak celé pokryvy. Nacházejí-li se tyto rostliny u opory, začínají se o ni opírat.

Mají tenké větve, často se plazí po zemi a vytvářejí tak celé pokryvy.

Zástupci těchto rostlin jsou u nás například skalník vodorovný, jasmín nahokvětý, brslen Fortuneův a ostružina malina.

Většinou je musíme k oporám připevňovat, uvazovat nebo je prostrkovat.

Nemají speciální orgány na popínání, ale ovíjejí se kolem opory otáčivým pohybem vlastní osy.

Popínají se pomocí výrůstků, které připomínají kořínky. Nejsou to skutečné kořeny, neboť nejsou vyvinuté pro čerpání živin, ale pouze k přichytávání.

Povrch, na němž jsou schopny se přichytávat, musí být dostatečně drsný (hrubé omítky, kamenné stěny, zdi, skály nebo kmeny starých stromů).

Šplhají nahoru pomocí úponků, což jsou přeměněné části rostliny, např. listy nebo jejich části (réva), řapík (plaménky), trichomy (Smilax – hlíznaté liány).

Konstrukce zhotovujeme z jemnějších mřížek, drátů. Konstrukce by měly být od stěny vzdáleny asi 10–15 cm. Úponkaté letničky jsou např. Bryonia, Cobaea.

Vytvářejí větvené úponky, na jejichž konci se tvoří přísavné terčíky. Ty vylučují lepkavou hmotu, kterou se na podklad přilepí. Mohou se pnout i po hladkém povrchu.

U nás je hlavním zástupcem přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) a přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia).

Tato zelená fasáda nám zkrášluje naše venkovní posezení, které by jinak bylo smutnější.