
Internetový hobby receptář
reklama
Týká se to i nezbytné součásti vytápění, tedy udržování získaného tepla. K tomu slouží akumulační nádrže na topnou vodu a zásobníky na teplou vodu. Existuje jich celá řada tak, aby mohly vyhovět potřebám jakéhokoliv topení – byly vyvinuty pro klasické kotle na pevná paliva, pro tepelná čerpadla, kotle na biomasu i sluneční kolektory. Průtoková příprava teplé vody významně omezuje tvorbu zákeřné bakterie legionelly, která si v systémech na přípravu teplé vody libuje. I zásobníkové ohřívače se přitom liší způsobem optimálního použití v konkrétním systému, což odborníci spočítají a navrhnou.
I když jsme už zapomněli vzorečky, které nás soužily ve škole, stejně vnímáme, jak praktická fyzika kolem nás funguje: řeč je o zákonitostech věcí obyčejných, třeba o tání sněhu, námraze v chladničce a nebo o uvolňování tepla. Při procesu tání a tuhnutí se uvolňuje nebo naopak váže latentní teplo. Můžeme tuto známou věc nějak využít i při vytápění domu? A nebo co nám nabízí fakt, že voda se ukládá ve vrstvách podle teploty (což zase známe z potápění – vždyť voda u hladiny je teplejší, než v hlubině)? Možností je spousta, jen vědět, jak na to.
Když užitkovou vodu hřejeme prostřednictvím takových klasických zdrojů, jako jsou kotle na dřevo, uhlí, plyn a nebo na elektřinu, není pro nás tepelné rozvrstvení vody v „bojleru“ tak důležité jako v případě, že nám k tomu slouží některý z obnovitelných zdrojů, tepelné čerpadlo a nebo solární kolektor. Když budeme mít možnost přivádět teplonosnou kapalinu ze slunečního kolektoru do spodku akumulační nádrže – zásobníku, kde je voda nejchladnější, využijeme zdroj energie účinněji, takže z něj získáme víc tepla.
Jak tedy stratifikační zásobníky v kombinaci s napojením na solární systém s průtočným ohřevem vody fungují? V zásobníku nebo akumulační nádrži se teplo získané v kolektoru ukládá do vrstev, a to vždy o podobné nebo stejné teplotě. Využívá se tak základní fyzikální vlastnost vody, kdy se změnou teploty se mění také její hustota: studená ("hustější") je dole, teplá ("řidší") nahoře. Je-li dostatek slunečního záření a kolektory ohřívají teplonosnou kapalinu na vyšší teplotu, přivádí se do horní části akumulace a bez dalšího dohřevu je hned k dispozici. A naopak - pokud slunce "nemá sílu", přivádí se teplonosná látka do spodní části, aby se vrstvy zbytečně nemíchaly a tedy se zbytečně nespínal také dohřev. Pokud kolektor dodává hodně tepelné energie, ta směřuje do podobné vrstvy v zásobníku. Účinnost systému je vysoká.
Mohli bychom za ně označit právě zásobník tepla. Všechno v systému ovšem musí být dokonale sladěné: je například špatné, pokud akumulační kapacita neodpovídá potřebě tepla v domě nebo ploše kolektorů. Při skladování tepla vývoj směřuje k zmenšení zastavěného objemu použitím látek s velkou tepelnou kapacitou – tedy například látek se změnou skupenství, kde využijeme i t.zv. latentní energii, kterou potřebují nebo uvolňují při svém tání či tuhnutí. Jejich výhodou je v solárních aplikacích vysoká akumulační schopnost při malých rozdílech teplot, takže zásobník může být menší a využijí se přebytky tepla vznikající při plném oslunění kolektoru. Limitní teploty 85 °C se může v obyčejném zásobníku dosáhnout v létě již kolem poledne a zbytek tepelné energie uteče, v zásobníku se změnou skupenství se ale teplo ukládá do tavené hmoty a může hřát vodu zhruba další dva dny – i kdyby bylo zrovna pod mrakem.
Vhodné látky pro akumulaci tepla změnou skupenství by měly mít vysokou teplotu tání
a dobře vést teplo. U solárních soustav je ideální rozsah teplot 35 až 70 °C. Jinak by tyto látky měly být chemicky stálé, netoxické a nekorozivní,… a samozřejmě levné. Vývoj během posledních čtyřiceti let dovedl vynálezce i k výhodám parafinových vosků. Splňují prakticky všechny požadavky až na tepelnou vodivost, kterou však lze třeba jejich kombinací s kovovými prvky zvýšit.
Víme, že vosk teplem taje a v chladu naopak tuhne. Akumulační nádrž Latento tuto dobře známou vlastnost vosku využívá. Její náplň umožňuje ukládat velké množství tepla při konstantní teplotě, kdy vosk taje – mění své skupenství z pevného na kapalné. Zatímco při běžném ukládání tepla do vody roste její teplota, do vosku se teplo ukládá při stálé nízké teplotě, takže energii ze slunečních paprsků získáváme s vyšší účinností a za menších tepelných ztrát samotné akumulační nádrže: v létě uchovává vosk solární energii dlouho
a v zimě můžeme díky Latentu efektivně přitápět.
Využití akumulační nádrže Latento v systému vytápění domu je znakem rozumného přístupu: maximálně využít toho, co nám příroda nabízí, a zároveň peněz, které vydáváme. Úspora nákladů za provoz domu je zřejmá, stejně jako šetrný dopad nových technologií na životní prostředí: i proto lze na ně žádat
o dotaci z programu Zelená úsporám.
Více na www.regulus.cz/
V minulosti jsme na našem serveru vydali články týkající se rekuperace vzduchu u pasivních a nízkoenergetických domů. Od té doby dostáváme řadu dotazů ...
Tepelná čerpadla si za posledních patnáct let prošla skutečnou evolucí, která zapříčinila, že dnes si můžeme pořídit vskutku kvalitní tepelné čerpadlo ...
Před pár lety byl svět fascinován možností vyrábět elektřinu ze slunce pomocí fotovoltaických panelů a dokonce se podařilo prosadit v parlamentu vysok ...
Regulus je specialista na teplo – a to hned dvakrát. Jednak podstatná část produkce společnosti směřuje k tomu, aby nám v našich domech bylo příjemně, ...
Sluneční kolektory vybíráme podle toho, co chceme, aby dělaly. A umí toho hodně: hřejí nám užitkovou vodu, topí v domě, nebo třeba vyhřívají bazén. Js ...